Džuveč

V Bulharsku jsme se zamilovali do džuveče. Po návratu domů jsem hledala recept, jak tuhle pochoutku připravit, protože bylo jasné, že se jí jen tak nechceme vzdát. A hle - nejlepší popis džuveče, včetně historie a variabilnosti přípravy jsem našla tady.  Zmínka, že si do džuveče můžu dát co chci, při zachování určitých poměrů surovin, mě nadchla, a o to víc jsem si džuveč oblíbila. 

Za tu dobu, co jsme ho v Bulharsku ochutnali, jsem ho vařila už mockrát.Patří do nepočetné skupiny jídel, které máme rádi tak, jak jsme si je vytvořili u nás, a dál už moc neexperimentujeme.  Prostě když se vaří džuveč, těšíme se na stejnou chuť, kterou už známe. 

2 cibule, 2 mrkve na kostičky, půlka celeru, 2 červené papriky, osolené a opepřené se osmahnou na oleji. 

Přidá se plechovka /krabička/ pasírovaných rajčat a 1-2 hrnky vody nebo zeleninového vývaru. 

Do toho celého nasypu asi 3/4 hrnku rýže parboiled, špetku čili - nejlépe z mlýnku čerstvě nadrcené, pár kuliček nového koření, a bobkový list, přikryju pokličkou a nechám vařit na mírném ohni - dokud rýže "nedojde". I po uvaření by celá směs měla být mírně tekutá, v omáčce tak trochu plavat. Pokud je moc hustá, přiliju horkou vodu a ještě dochutím. 

V zimě přidávám sušené bylinky - tymián, oregano, libeček...

Od jara používáme bršlici, čerstvý libeček, petržel, česnáček, na obrázku je i jarní popenec a řeřišnice. 

Moji chlapci si tam dokrajují paprikovou klobásku, nebo nechávají roztéct sýr.